Mezi záludnosti anglického slovosledu patří pravidlo o tzv. nepřímé otázce. Když už český student zvládne pravidla slovosledu v „normálních“ otázkách, používá je automaticky v každé větě, která otázku připomíná. Ale např. věta Nevím, kdy přijedou, je větou oznamovací – oznamuji, co nevím! Takže správný anglický překlad zní: I don´t know when they will arrive, nikoli I don´t know when will they arrive. Další příklad: Musíme se zeptat, kolik to stojí = We must ask how much it costs. Přímá otázka by zněla How much does it cost?

Jiným druhem nepřímé otázky může být třeba věta: Zeptal se mě, kolik je hodin = He asked me what time it was. Opět jde o větu oznamovací (oznamuji, na co se mě zeptal). Původní otázka zněla: What time is it? – pokud o této otázce hovořím později, dochází nejen ke změně tázacího slovosledu na oznamovací, ale také ke změně času přítomného na minulý; protože v minulém čase je sloveso ve větě hlavní (asked), přizpůsobuje se mu i sloveso ve větě vedlejší (was). Toto pravidlo tzv. časové souslednosti si podrobněji vysvětlíme v některém z příštích dílů. Další příklad: She wanted to know where I went to school = Chtěla vědět, kam jsem chodil do školy, původní otázka (přímá): Where did you go to school?

Jako poslední typ nepřímé otázky si představíme „otázku v otázce“. Tato nepřímá otázka jako jediná končí otazníkem, protože jde o souvětí, kde i hlavní věta je otázkou. Např. Do you know where the hospital is? = Víte, kde je nemocnice? X Where is the hospital? (přímá otázka), Shall I ask her if she liked the food? = Mám se jí zeptat, jestli jí to jídlo chutnalo? X Did you like the food? (přímá otázka). Všimněte si, že v souvětí je pravou otázkou (včetně tázacího slovosledu a případného použití pomocného slovesa) pouze hlavní věta, vedlejší věta je opět otázka nepřímá s oznamovacím slovosledem.