Když učím začátečníky, používám s oblibou následující přirovnání. Anglická slovesa dělíme na dvě skupiny – supermany a ostatní, obyčejná. Zatímco supermani vynikají velkou silou a jsou schopni přeskočit podmět (protože přesně o to tady běží – v otázce musí stát aspoň jedno sloveso před podmětem!), ostatní slovesa takto náročný fyzický úkol sama nezvládnou a potřebují pomoc – a od toho máme slovesa pomocná. Např. They are at home. = Jsou doma. X Are they at home? = Jsou doma?, ale They play golf. = Hrají golf. X Do they play golf? = Hrají golf? (sloveso be patří mezi supermany, ale sloveso play nikoli).

Ačkoli v češtině nám většinou stačí stoupavá intonace a máme z oznamovací věty otázku, v angličtině to většinou možné není. Např. Umí dobře lyžovat. X Umí dobře lyžovat? = She can ski very well. X Can she ski very well?; On tam jel. X On tam jel? = He went there. X Did he go there?

Asi už toužíte vědět, která slovesa patří mezi supermany a která ne. Takže, je to velmi jednoduché; kromě slovesa be, jsou supermany jen slovesa způsobová (modální) – can, may, should (sloveso must tvoří v moderní angličtině otázku jako sloveso obyčejné pomocí opisu have to – Musíš tam jít? = Do you have to go there?). Všechna ostatní slovesa jsou „obyčejná“, to znamená, že nejsou supermany, nemohou sama přeskakovat podmět a tvoří otázku (i zápor) vždy s pomocným slovesem.

Zvláštním případem je sloveso have – to je chvíli supermanem a chvíli ne, záleží na jeho významu a někdy také na mluvčím. V jeho základním významu mít, vlastnit je totiž Britové používají jako supermana, např.  Have you got a dog at home? = Máte doma psa?, ale Američané tvoří tuto otázku s pomocným slovesem – Do you have a dog at home? V ostatních významech slovesa have je ale možný vždy jen druhý způsob, např. What time do you have lunch? = V kolik hodin obědváš? 

Závěrem si představíme jediný typ otázky, ve kterém ani „obyčejná“ slovesa nepotřebují sloveso pomocné. Tušíte? Ano, jsou to otázky na podmět (tázací zájmeno je v 1. pádě), protože v těchto větách vlastně není žádná překážka, kterou by mělo sloveso přeskočit – podmět tam není, protože se na něj ptáme. Např. Who plays golf with you? = Kdo s tebou hraje golf? (ale: Who do you play golf with? = S kým hraješ golf?); Who came to the party? = Kdo přišel na ten večírek? (ale:  Who did you invite to the party? = Koho jsi na ten večírek pozval?); What happened? = Co se stalo? apod.