ENGLISH or CZENGLISH? (2) - Členy (Articles)

Členy a/an, the a přivlastňovací zájmena

Protože čeština členy nezná, je pro Čechy logicky obtížné je v angličtině správně používat. Tam, kde v české větě použijeme náš ekvivalent pro neurčitý člen – tzn. slovo jeden nebo nějaký, v anglickém překladu tak často nechybujeme; např. větu Mám (jeden) problém většina českých studentů přeloží správně I have (got) a problem, větu Vidím nějaké auto přeloží správně jako I (can) see a car, ale v anglickém překladu věty Lucie je asistentka už mnoha studentům člen bohužel chybí – správě má být Lucy is an assistant.

Pamatujte – když říkáme, kým někdo je, jaké něco je (It was a nice day yesterday) nebo do jaké skupiny věcí něco patří (Lorry is a vehicle for carrying loads, Buddhism is a religion), musíme použít neurčitý člen. Např. Did he say that? He must be an idiot! = To že řekl? To musí být idiot!

Ale pozor – neurčitý člen lze použít jen v jednotném čísle u počitatelných podstatných jmen, tzn. nemůže stát před nepočitatelným podstatným jménem (např. slova látková, abstraktní pojmy) ani před podstatným jménem v množném čísle. Např. It is a nice song = To je hezká písnička X It is great music = To je skvělá hudba, This is a good book = To je dobrá knížka X These are good books = To jsou dobré knížky.

Podobně je tomu se členem určitým – tam, kde se v české větě vyskytuje ukazovací zájmeno ten, ta, to apod., nemívají čeští studenti problém v anglické větě správně použít odpovídající člen, např. Neznám toho herce = I don´t know the actor. Ale tam, kde je osoba/věc určená svou jedinečností (je v dané situaci či místě jediná), nebo je jasné, kterou osobu nebo věc z mnoha má mluvčí na mysli, již Češi na určitý člen často zapomínají. Např. I think I´ve left my glasses in the bathroom = Myslím, že jsem nechal brýle v koupelně (ze situace je jasné, v jaké koupelně).

Na poslední příkladové větě současně vidíme další možnost – před podstatným jménem může stát místo určitého členu přivlastňovací zájmeno – my glasses místo the glasses. Česky sice běžně říkáme … nechal jsem ty brýle …(pokud jsme o nich již mluvili), ale normálně neříkáme … nechal jsem své brýle…. – spíše řekneme jen … nechal jsem brýle…. V angličtině se přivlastňovací zájmeno použije vždy, pokud je komu danou věc přivlastnit a pokud nepoužijeme určitý člen – např. I must wash my hands = Musím si umýt ruce X I must wash the hands = Musím si ty ruce umýt (již jsme o nich mluvili).