Správná výslovnost v angličtině - vázání slov (Connected speech)

Předchozí  tři newslettery se zabývaly nejčastějšími problémy českých studentů s anglickou výslovností. Také jev popisovaný v následujícím textu patří do stejné kategorie – často je pro české mluvčí obtížné slova ve větě správně vázat, ale současně jim někdy toto vázání slov u rodilých nebo  jiných „kvalitních“ mluvčích také působí potíže s porozuměním. Proto je důležité o tomto jevu nejen vědět, ale snažit se správně vázaně vyslovovat, což vám zpětně usnadní porozumění mluvené angličtině.

V češtině také slova často spojujeme, ale protože máme přízvuk vždy na první slabice ve slově, snadno poznáme, kde jedno slovo končí a druhé začíná. Naproti tomu slyšíme-li např. anglický výraz [aiskri:m], může se jednat buď o zmrzlinu (ice-cream), nebo o větu Já křičím (I scream).

Vázání slov v anglické větě v podstatě znamená, že skupiny slov se vyslovují jako jeden celek, konec předcházejícího slova se spojuje se začátkem slova následujícího. Samozřejmě z toho nevyplývá, že musíme mluvit rychle – slova lze vázat i při velmi pomalé mluvě. Také se během mluvení nemusíme začít dusit  – je-li věta delší, je třeba dělat mezi slovy pauzy kvůli dýchání. Vázaně, na jedno nadechnutí, se tak vyslovují určité významové celky. Např. Our company, which is based in London, offers a large scale of services in various areas. = Naše firma, která má sídlo v Londýně, nabízí širokou škálu služeb v různých oblastech. Záleží, jakou pasáž mluvčí „udýchá“, ale nejspíš se uvedené souvětí rozdělí na 3 až 4 celky: /Our company/, / which is based in London/, /offers a large scale of services/ /in various areas/.  Jednotlivé celky pak budou znít takto: [auəkampəni] [wičizbeizdinlandən] [ofəzəla:džskeiləvsə:visiz] [inveəriəseəriəz]. Poslední dvě části lze vyslovit i na jeden nádech, pokud se nadechnete dostatečně…

1) souhláska – samohláska / samohláska – souhláska  

Tento případ je nejjednodušší, souhlásky se samohláskami se spojují zcela snadno a přirozeně – např. We live in Oregon [wi:livinoregon], v této větě se vyskytují tři spojení tohoto typu: [i:l  vi no].

2) samohláska  – samohláska

Když se setkávají dvě stejné samohlásky, např. He is [hi:iz], nebývá to ve výslovnosti problém. Jsou-li obě samohlásky různé, vkládá se podle odborníků mezi ně často hláska [w]nebo [j], ale to lze v praktické mluvě sotva postřehnout – např. go away – [gəu(w)əwei], he asked – [hi:(j)a:skt].

Zajímavější situace nastává, když se mezi dvě samohlásky kvůli usnadnění jejich spojené výslovnosti jako „můstek“ nasadí hláska [r], která se přitom v psané podobě žádného z obou slov nevyskytuje. Např.  I saw a movie [aiso:rəmu:vi:], Law and order [lo:rӕndo:də]. Samozřejmě ve slovech, která na hlásku R končí, se tato hláska před následující samohláskou vysloví i v britské angličtině, kde se jinak mluvčí tváří, že R na konci slova neexistuje. Např. beer [biə] X The beer is warm [δəbiərizwo:m].

3) souhláska – souhláska

Většina setkání dvou souhlásek proběhne bez následků, některá však mají za následek změnu výslovnosti jedné z nich, např. as you know [ӕžju:nəu] místo [ӕzju:nəu],  don´t you [dəunčə] místo [dəuntju] apod.

 
Buďte na uvedené změny připraveni, aby vás nezaskočily a nebránily v porozumění. A nezapomeňte slova vázat do celků podle významu a podle vaší dechové kapacity…