Zatímco čeština používá jen jednu hlásku, která v angličtině (prakticky ani v žádném jiném jazyce na světě) neexistuje - Ř, má angličtina několik souhlásek a samohlásek, jež čeština nezná, a proto jejich výslovnost často působí Čechům potíže. Nyní si je zde všechny představíme a uvedeme několik tipů, jak tyto zrádné hlásky vyslovovat správně.

Zrádné samohlásky jsou jen dvě:

ә        je neurčitá samohláska (její krátká forma se vyskytuje jen v nepřízvučných slabikách), vyslovuje se, jako když „zadrháváme“. V písmu tomuto zvuku odpovídá kterákoli samohláska, např. a, an [ә,әn], arrive [ә´raiv], occassion [ә´keižәn], oven [´avәn], girl [gә:l], urge [ә:dž].

æ        široké e, ústa jsou široce otevřená, v češtině podobná samohláska existuje v některých nářečích, např. na Plzeňsku tam, kde se píše dlouhé á; v angličtině této samohlásce v písmu vždy odpovídá písmeno a: bad [bæd] x bed [bed], jam [džæm].

Souhlásky, které čeština vůbec nezná, jsou následující:

θ          tuto “šišlavou“ hlásku správně vyslovíme následujícím způsobem: ústa jsou přivřená, špička jazyka viditelně vystupuje mezi zuby, zvuk je tvořen proudem vzduchu bez použití hlasivek, v písmu jde vždy o th: thanks [θæηks], Thursday [θә:zdi].

δ        tato souhláska je podobná jako předchozí zvuk (v písmu jde také vždy o th),  ale zapojují se i hlasivky. Tento zvuk je velmi podobný hlásce d, proto také můžeme najít v amerických černošských spirituálech místo určitého členu the [δә, δi:] psanou formu de [di:].

w       abychom správně vyslovili tuto souhlásku, musíme dát rty do kroužku, výsledný zvuk připomíná českou samohlásku u, nebo polské přeškrtnuté Ł. V tomto případě je fonetický znak shodný se svou psanou podobou: well [wel], worry [wari].

Souhlásky, které se v angličtině vyslovují jinak než v češtině, jsou tyto:

p, t, k    sousedí-li tyto hlásky se samohláskou (případně také na konci slova – viz náš první newsletter o výslovnosti), vyslovují se v britské angličtině s tzv. přídechem, což je silný proud vzduchu procházející mluvidly současně s uvedenými souhláskami – např. na začátku slov car, park, tennis. Pro americkou angličtinu toto neplatí.

r         anglické r je méně kmitavé než české, jazyk je prohnut do tvaru misky; v americké angličtině se psané r vyslovuje vždy – např. beer, sport, driver = [biәr, spo:rt, draivәr], v britské angličtině se r po samohlásce většinou nevyslovuje a na konci slova jej nahrazuje ә – [biә, spo:t, draivә].