Jak se správně učit cizí jazyk - 2. část

Zde je dokončení našeho jedenáctera, jehož první část jsme vám přinesli minule. Pokud si tyto rady přečtete a budete se jimi řídit, vaše učení se cizím jazykům bude snadnější, rychlejší, efektivnější a radostnější.

7. Slovíčka jsou základ. Je jedno, jestli používáte proslulé kartičky pro jednotlivá slova či fráze, počítačový program, který vás ze slovíček sám neustále přezkušuje, nebo jen obyčejný sešit. Každopádně je nejlepší si slovní zásobu, kterou je třeba se naučit, z učebnice vypsat. Kartičky a počítačové programy mají tu výhodu, že můžete postupně vyřazovat slovíčka již zvládnutá a „točit“ jen ta obtížná. Snažte si pro obtížnější slovíčka vytvářet různé pomůcky k zapamatování: v mysli si vytvořte představu konkrétního předmětu nebo pojmu (jako bychom je viděli či zažívali), uvědomte si případnou podobnost daného slovíčka s ekvivalentem z rodného nebo jiného jazyka, snažte se pochopit logiku tvoření slov pomocí předpon a přípon podle slov, která již znáte (např. un – záporná předpona, able – schopný nečeho, bear – nést, unbearable – nesnesitelný), vytvářejte si vlastní mnemotechnické pomůcky (např. borow – půjčit si – ten, kdo BERE, lenD – půjčit někomu – ten, kdo Dává). Vytvářejte si slovní skupiny – kategorie, podkategorie (nábytek – sedací – pohovka, židle, křeslo), skupiny synonym, antonym atp.

8. Slovíčka mají ráda společnost – vazby, věty, fráze. Slovíčka se vám budou nejlépe učit ve větách nebo aspoň ve vazbách. Pokud se jedná o nějakou typickou větu nebo dokonce frázi, budete vědět, jak správně reagovat v dané situaci a současně (jakoby mimochodem) si upevníte příslušnou gramatiku. Např. chceme-li někomu něco nabídnout, použijeme automaticky frázi Would you like some coffee / a sandwich? Ani nemusíme vědět, že se vlastně jedná o podmiňovací způsob, a přitom již v něm dokonce tvoříme otázku. Fráze jsou náš přítel – nic lepšího v dané situaci nevymyslíme, pokud již existuje příslušná fráze. Např. chceme-li se omluvit, prostě nemůžeme neříct I am sorry… (příp. trochu knižně I would like to apologize…), cokoli jiného řekneme, bude to špatně. Když se naučíme typické vazby (např. sloveso se správnou předložkou), ustálená víceslovná spojení  (např. do the laundry, go by bus), zabijeme tím několik much jednou ranou (učíme se jednotlivá slova, způsob spojování slov, význam celého spojení, typický význam dané předložky atd.).

9. Trpte samomluvou. Chcete-li začít v cizím jazyce přemýšlet a přestat věty předem v duchu překládat z mateřského jazyka, začněte s tím už jako začátečník. Opět využijte každou volnou chvilku a říkejte si v duchu nebo nahlas (podle toho, jestli si okolí bude ťukat na čelo) sami pro sebe věty vztahující se k dané situaci (např. I am standing at the bus stop, The bus isn´t here, I am waiting for my bus, The girl next to me has a yellow dress, What am I going to do in the evening?, Ah – the bus is coming!).

10. Čtěte a poslouchejte. Snažte se číst v cizím jazyce knihy se zjednodušeným textem podle své pokročilosti, příp. zrcadlovou četbu, která vám umožní najít neznámá slova či vazby bez používání slovníku. Pro většinu studentů je nejtěžší jazykovou činností porozumění mluvenému slovu. Poslouchejte proto takové nahrávky (rozhovory, projevy, písničky) ke kterým máte k dispozici přepis textu, abyste si mohli ověřit, co mluvčí říkají (obtížné věty si nejprve poslechněte několikrát za sebou).

11. Nebojte se dělat chyby. Nezapomínejte, že angličtina není jen jazykem rodilých mluvčích, ale že jsme (my, zbytek světa) jim ji tak trohu „znárodnili“ a používáme ji, když se potřebujeme domluvit (cizinci) mezi sebou. A v těchto případech je opravdu nejdůležitější se domluvit, na správnosti tolik nesejde. Strach z chyb vám nesmí bránit v komunikaci – málokdy je chyba taková, aby se komunikační partner urazil (buď sám mluví stejně chybně, nebo pozná vaši jazykovou pokročilost a ví, že vaše chyba není úmyslná). Budete-li mluvit bez obav, získáte tak plynulý projev, chyby odstraníte časem.