Survival language, aneb Proč se učit angličtinu?

K této malé úvaze mě přiměla naše letošní osmidenní dovolená v Itálii. Pobývali jsme v oblasti, kde dovolenou tráví v naprosté většině pouze Italové, cizinec je zde jevem vzácným. Podle toho také vypadá jazyková vybavenost místních obyvatel a pracovníků v obchodech, restauracích atp. Hovoří pouze italsky. Jediné místo, kde se domluvíte anglicky jsou turistické informační kanceláře. Věřím, že byste s angličtinou obstáli třeba i u lékaře, ale to jsme si naštěstí nepotřebovali ověřovat…

Nezbylo nám tedy, než se naučit pár základních frází, číslovky, názvy potravin, osobní a přivlastňovací zájmena, slovesa být a mít atp. Jako naprostý začátečník jsem byl velmi překvapen tím, jak rychle a snadno se dají tyto veledůležité prvky dosud neznámého jazyka osvojit. Taková sada slovní zásoby (v podstatě vůbec nejde o gramatiku, nepočítáme-li časování slovesa být) se anglicky nazývá survival language – tedy jazyk pro přežití. Nic vás vlastně nenutí říct v obchodě “Máte to a to?“ nebo “Mohu dostat to a to?“ Stačí prostě říct “To a to, prosím.“ Prodavačka hned po pozdravu pozná, že jste cizinec, takže by jí patrně ani nevadilo “To a to“ bez  prosím. Kdo se učí cizí jazyk systematicky a dlouhodobě, se všemi záludnostmi gramatiky, brzy zapomene, jak málo jazykových znalostí stačí pro základní přežití v cizí zemi. A ta radost, že se mozek ještě umí učit a že mi ti Italové rozumějí!

Abychom nejen “jazykově přežili“, ale alespoň “nějak se domluvili“ ve všech běžných situacích, je třeba si osvojit jazykovou vrstvu, která se nazývá core language – tedy něco jako jádro jazyka. Co byste tam zahrnuli vy? Já bych nejspíš odpověděl: kromě toho, co už patří do survival language ještě slovesa moci, umět, smět, muset, chít, pak slovesa vyjadřující základní lidské činnosti, přibližně 20 až 40 přídavných jmen, několik základních předložek a spojek, samozřejmě podstatná jména označující nejdůležitější věci, které nás obklopují (tato slova se učí nejsnadněji) a pak už zbývá jen nejzákladnější mluvnice (slovosled, tvoření záporu a otázky, stupňování přídavných jmen a jakékoli vyjadřování přítomnosti, minulosti a budoucnosti).

Říká se, že pro vyjádření všeho, co vyjádřit potřebujeme, stačí v angličtině znalost 2000 slov. Jsou to jednak slova nejfrekventovanější, ale současně také slova nadřazená různým významovým skupinám. Neznáme-li např. anglický překlad výrazu sekačka na trávu (lawn-mower), jistě stačí říct a machine for cutting grass. Přijde-li vám 2000 slov jako příliš moc, nezapomeňte, že jich už jako úplný začátečník znáte víc, než si myslíte. Můžeme spolu počítat: film, computer, video, sport, club, bus, doctor, toast, drink, new, old, top, star …
Angličtina nám zkrátka nedovolí být úplným začátečníkem co do slovní zásoby, protože nás obklopuje všude.

Každý jistě ví, že se angličtinu dnes už učíme nejen kvůli komunikaci s tzv. rodilými mluvčími (Angličané, Američané, Australané atd.), ale že plní úlohu tzv. lingua franca, celosovětového dorozumívacího prostředku. Neznamená to sice, jak už bylo řečeno v úvodu, že se s ní domluvíte vždy a všude, ale lepší možnost není, pokud se nechceme učit jazyk každé země, kam máme namířeno. Mimochodem i v takovém případě vám znalost angličtiny pomůže, protože kromě germánské slovní zásoby obsahuje mnoho slov z latiny, francouzštiny a dalších jazyků, a hlavně – většinu anglických mluvnických jevů najdete i v dalších jazycích, kde pro vás už nebudou ničím novým a nepochopitelným. Tohle všechno mě napadlo, když jsem si otevřel jednoduchou příručku italské konverzace ve snaze osvojit si survival Italian – a jak vidíte, přežil jsem. Znáte snad něco lepšího než posezení u moře s lahví Chianti a tabulkou osobních zájmen?

Pavel Rynt