Bet nebo bed ?

V našich newsletterech jsme se zatím příliš nevěnovali anglické výslovnosti, nyní tento dluh postupně splatíme.

Hádanka úvodem

Na úvod jedna malá hádanka – které anglické slovo má tuto výslovnost: [dok] ?

Pokud jste řekli  pes (dog), měli byste číst dál. Pokud jste řekli  přístav (dock), asi víte, která bije, a můžete si v klidu místo čtení tohoto newsletteru vypít kávu a číst cokoli jiného.

Jak je to v češtině?

Řekneme-li v češtině [plot], může se jednat o ohradu kolem domu, nebo embryo, případně ovoce. Zkrátka výslovnost souhlásek t a d na konci slova čeština nerozlišuje, stejně jako ostatní dvojice znělých a neznělých souhlásek. Pro případ, že jste již zapomněli, co vám na základní škole vyprávěli o těchto dvou typech souhlásek, zde je malé připomenutí:

Znělé a neznělé souhlásky

Souhlásky se dělí na znělé – tj. takové, k jejichž tvoření je třeba hlasivek, a neznělé, tj. takové, které bez problémů vyslovíte i když šeptáte nebo přijdete o hlas. Nejlépe je tento rozdíl slyšet u dvojice s (neznělá) a z (znělá) – stačí si položit dlaň na krk, a rozdíl ucítíte i hmatem. Další dvojice jsou: p – b, f – v, k – g, t – d, š – ž, č – dž, ch – h, a v angličtině navíc θ – δ. U všech těchto dvojic konají mluvidla stejnou práci, rozdíl je opravdu jen v použití či nepoužití hlasivek. Některé souhlásky jsou pouze znělé, bez neznělých příbuzných – m, n, l, r.

Jak je to v angličtině?

V angličtině je potřeba uvedené dvojice rozlišovat i na konci slova, nejen na začátku či uprostřed. Pak se vyhnete nedorozumění a bude vám jasné, zda vás čeká prohlídka psa, nebo přístavu, zda vám nabízejí postel (bed), nebo sázku (bet), zda obdivují vaše oči (eyes [aiz]), nebo váš led (ice [ais]), jestli vás milují (love [lav]), nebo se vám smějí (laugh [la:f]) atd. atd.

Jak však znělou souhlásku na konci slova vyslovit, když na to nejsme z češtiny zvyklí? Důležité je nevyrážet na konci souhlásky onu známou neurčitou samohlásku [ə], ale znělou souhlásku spíše polknout, jen naznačit. Některé prameny radí předchozí samohlásku před znělou souhláskou poněkud protáhnout. Velmi snadné je, pokud ono slovo se znělou souhláskou na konci není ve větě poslední a následuje za ním samohláska. Pak dojde k tzv. vázání, znělá souhláska se stane jakýmsi mostem mezi dvěma samohláskami a zazní “s plnou parádou” – např. hláska g ve větě The dog is very clever. Podobně jednodušší je vyslovit koncovou znělou souhlásku před slovem začínajícím opět na znělou souhlásku – proto snadno odlišíme Batmana od špatného člověka :  bad man X Batman.

Abychom ještě lépe odlišili neznělé hlásky p, t, k na konci slova od znělých, můžeme tyto hlásky vyslovit s takzvaným přídechem – pokud nevíte, o co se jedná, zeptejte se svého lektora, třeba na našem letním pobytovém kurzu!