Dnes Vám budu vyprávět svůj skutečný zážitek, který nám ukáže, k čemu může vést neznalost anglické gramatiky. Slyšel jsem sice již příběhy hrůznější – např. o chybách v anglické komunikaci mezi piloty a letovými dispečery odlišných národností, které způsobily i letecké katastrofy. Tento příběh je mnohem “mírumilovnější“, nemá ani žádnou zápletku či pointu, ale je můj vlastní a navíc nám usnadní pochopit, jak správně používat některé anglické slovesné časy.

Kdysi jsem obědval v obyčejné pražské hospůdce v Dejvicích a u vedlejšího stolu seděla skupinka Čechů s jedním Američanem. Nemohl jsem neposlouchat – skupinka hovořila dost hlasitě a já bych musel jíst s prsty v uších, což by asi bylo poněkud komplikované. Češi s Američanem poměrně zdatně komunikovali až do chvíle, kdy jeden z Čechů položil tuto otázku :
“How long are you here in Prague?“ (nepřeložitelné – zcela chybná věta, myšleno “Jak dlouho jsi tady v Praze?“ – správně “How long have you been here …?“)
Bylo mi hned jasné, co tím myslel, a těšil jsem se na to, co Američan odpoví – nezklamal mě :
“I don´t know.“ (“Nevím.“)
Na udivený výraz Čechů, kteří jej měli za velkého sklerotika, zareagoval kontrolní protiotázkou :
“Do you mean how long I am here for?“ (“Myslíš, na  jak dlouho jsem tady?“)
Načež Čech zcela nevině odvětil : “Yes.“
Američan tedy trval na svém : “I don´t know. I haven´t made any further plans.“  (“Nevím. Ještě jsem nic dalšího neplánoval.“)
Následovala horečná konzultace mezi všemi českými spolustolovníky, až situaci kdosi zachránil otázkou : “When did you come to Prague?“ (“Kdy jsi přijel do Prahy?“)
Poté Američan konečně poskytl kýženou informaci – odpověděl něco jako “A month ago“ (“Před měsícem“) nebo “Three weeks ago“ (“Před třemi týdny.“). Už si nepamatuji přesně – není to tak důležité. Důležitější je poučení, které z oné situace vyplývá :